Objevil se u Vašich dětí problém s pohybovým aparátem nebo odchylka od psychomotorického vývoje? Po různých lékařských vyšetřeních a doporučeních jste dostali na rehabilitaci od fyzioterapeuta domácí cvičení? Nebo jste slyšeli, že s malými dětmi cvičit cíleně nelze, že nespolupracují? A co se staršími, kterým může přijít cvičení zbytečné a jako ztráta času? Pojďme se podívat na to, jak zaujmout děti různého věku. My přece nejdeme cvičit, my si budeme si hrát.
Každé období vývoje má své pro a proti. U malých dětí, pokud je problém řešen včas, stačí i jen malý vstup, úprava prostředí atd. a výsledek se může dostavit velmi brzy. Nemůžeme však počítat s instruováním složitými pokyny, musíme využít maximálně krátký čas, kdy nám dítě věnuje svoji pozornost.
U starších dětí, kde si již můžeme dovolit pracovat i s náročnějšími pozicemi, však počítáme s delší dobou terapie, jelikož problém přetrvává většinou již delší dobu.
V každém případě však dítě nenutíme do cvičení, můžeme navrhnout, že si jdeme hrát. Se staršími můžeme trénovat určitou dovednost, ve které bude „cvičení“ důmyslně skryto.
I při fyzioterapeutickém vyšetření sledujeme, jak si dítě hraje, jak se pohybuje, jaké u něho převládají pohybové vzory. Když už si z terapie odnesete určité instrukce, zakomponujte je do běžného dne. S většími si lze udělat denní rituál.
Pro děti je snadno uchopitelné cvičení na zvířátka. Dobře si zvíře představí, umí napodobit jejich zvuk i pohyb. Pro inspiraci cvik medvěd, brouček, rak, holubička/čáp.
MEDVĚD – z pozice vkleče, odlepíme kolena od podlahy. Hlídáme, aby kolena směřovala vpřed a nevtáčela se k sobě. Páteř je napřímená, hlava směřuje dolů.
BROUČEK – vleže na zádech, zvedneme ruce a nohy. Dítě může objímat overball nebo balón.
RAK – posadíme se, pokrčíme dolní končetiny a opřeme je o chodidla. Ruce opřeme o podlahu a zvedneme zadek směrem vzhůru.
HOLUBIČKA/ČÁP -ve stoji na jedné dolní končetině zaujmeme stabilní pozici. Pokud má dítě problémy s rovnováhou, můžeme mu zlehka pomoci s nastavením pánve či dolní končetiny. Holubička může přenést i váhu těla vpřed.
K aktivaci chodidla si postavíme garáž pro auta. Nachystejte si doma malé autíčko. Dítě stojí, srovnáme si chodidla směrem dopředu. V oblasti vnitřní hrany chodidla, která se propadá směrem dovnitř, jedeme autíčkem do garáže, úkolem dítěte je snaha o aktivaci svalů a naklenutí nohy, zacentrování subtalárního kloubu.
Při tomto cvičení využijeme balanční podložku či ortopedickou podlahu. Vystoupíme nahoru, srovnáme chodidla vpřed a snažíme se kopírovat polokulatý tvar.
Vsedě si dítě pokrčí dolní končetiny a spojí si chodidla k sobě. Tím nám vznikne rybníček. Naším cílem je udržet světýlko nad rybníčkem tak, že se dítě snaží napřímit, aby světýlko/hrudníček bylo stále nad hladinou.
K tomuto cvičení si nachystáme cvičební gumičku nebo Thera-band. Gumu si dá dítě do oblasti stehen nad kolena. A cílem je udržet nastavení osy dolní končetin proti tahu gumy. Poté si v rámci hry promění kolena v lasery a snaží se je udržet přímo a svítit. Můžeme si poté i dávat směr, kam budeme mířit a stále korigovat držení těla a dolních končetin.
Vsedě nebo ve stoji si přičarujeme kouzelný klobouk. Naším cílem bude, aby klobouk neuletěl. Napřímíme trup a stále se snažíme jakoby udržet hlavu v klobouku. Dítě může sedět na zemi, na židli, na míči či overballu, v tureckém sedu.
Hmatat a poznávat různé předměty pomocí rukou je nám samozřejmé. Jak jsou na tom ale naše nohy? Nechte dítě položit na záda, zavřít oči a přikládáme různé předměty ze spodu na chodidla. Cílem dítěte je rozpoznat předměty. Poté si pro zábavu rodiče s dětmi pozicí vymění. Můžete využít nejrůznější hmatové pomůcky, ale i běžné věci z domácnosti.
Tým Spokonožky