Rozhovor s fyzioterapeutkou o chůzi dětí po špičkách

Čím dál častěji se v praxi setkáváme s dětmi, u kterých se objevila chůze po špičkách bez zjevné příčiny. V oborné literatuře se někdy můžeme setkat i s termínem „idiopatická chůze po špičkách“. V tomto článku, který vznikl ve spolupráci Centra Sarema Praha a Spokonožka, expertka Mgr. Irena Liscová odpoví na otázky „proč se to děje?“ a nastíní možnosti další terapie.

Předně je důležité stanovit, jak taková chůze po špičkách vlastně vypadá a jak často se během dne dítě tímto způsobem pohybuje. Nás fyzioterapeuty jako první zajímá, zda se tato chůze objevuje na obou nožkách či pouze na jedné a zda je dítě schopno došlapu na celé chodidlo nebo to již není možné a je tento stav tzv. zafixovaný. Pokud by již dítě nebylo schopno došlapu na celé/á chodidlo/a, je na místě důkladné ortopedické a zejména neurologické vyšetření. Cílem těchto vyšetření je vyloučit nebo potvrdit příčiny tohoto typu chůze, ať už strukturální jako je např. zkrat nebo kontraktura Achillovy šlachy, zkrat celé dolní končetiny, deformity nohy nebo neurologické jako jsou např. dětská mozková obrna, muskulární dystrofie a jiné diagnózy.

Jaké jsou další příčiny chůze po špičkách?

Malé děti, které zatím chodí pouze krátkou dobu, ale i děti, které jsou již zdatnými chodci, jednoduše zkouší a testují, co jim tělo dovolí a jak jejich nožky vlastně fungují. Pokud tedy zvládnout došlápnout zpět na celou plochu chodidla a netráví chůzí po špičkách značnou část dne, není důvod se znepokojovat.

Emoce

Další příčinou mohou být emoce. Některé děti se v návalu emocí, ať už pozitivních nebo negativních, tak nabudí, že se zcela vyšponují do stoje či chůze po špičkách. Ani tady není důvod propadat panice, pokud jinak zvládají stoj a chůzi na celých nožkách.

Hypersenzitivita chodidel

Často se v současné době setkáváme s tvrzením, že chůze po špičkách je typická pro děti s poruchou autistického spektra (PAS). U těchto dětí není příčinou samotná diagnóza, ale zejména porucha správného reagování a následného zpracování smyslových podnětů. Tyto děti mají zvýšenou senzitivitu až hypersenzitivitu chodidel a již samotné zatížení celé plochy nohy mohou vnímat jako velmi nepříjemné až bolestivé.

Jejich řešením je tedy stoj případně chůze po špičkách, aby se tak vyhnuly nepříjemným pocitům a co nejvíce eliminovaly zatěžovanou plochu chodidla. S hypersenzitivitou chodidel také často úzce souvisí přetrvávající plantární reflex. Tento reflex řadíme do skupiny primitivních (primárních) reflexů a měl by u dítěte postupně vymizet s rozvojem opěrné funkce nohy a samostatné chůze. Přetrvávání tohoto reflexu má za následek již zmíněnou zvýšenou citlivost v oblasti nohy a tím tendenci ke stoji či chůzi po špičkách. Vzhledem k tomuto pohybovému stereotypu, dochází také k narušení rovnováhy nebo zvýšeného tlaku na prstíky v botách, případně k zarůstání nehtů až zánětům nehtového lůžka.

Vhodná obuv

Dalším neméně důležitým faktorem je volba vhodné obuvi. Obuv by měla být dostatečně prostorná, aby neutlačovala prsty, ale naopak jim umožnila dostatek prostoru a volnosti k pohybu. Jelikož dětská nožka poměrně rychle roste, je nutná častá kontrola správné velikosti. Nedoporučujeme dávat dětem obuv po starších sourozencích nebo již jakkoliv nošenou obuv. Každá noha si botu jinak „prošlápne“ a u dalšího nositele by to tak mohlo mít neblahý vliv na postavení jeho nožičce.

Nespěchejte na ně

Dále je vhodné se zamyslet, jak probíhal dosavadní pohybový vývoj dítěte. Někdy rodiče zcela nerespektují individuální tempo psychomotorického vývoje svých dětí a mají snahu jejich dovednosti urychlit – předčasně je posazují, postavují, vodí za ruce, nebo jim nabízí zcela nevhodné pomůcky jako jsou chodítka nebo různá hopsadla. Díky tomu dochází k nevhodným pohybovým stereotypům a koordinaci nebo postavení celých dolních končetin.

Jak se dají tyto obtíže řešit?

Pokud se vám cokoliv nezdá na chůzi vašeho dítěte, je určitě vhodné poradit se s odborníkem, zejména s dětským fyzioterapeutem, který provede potřebná vyšetření a navrhne plán terapie. Obecně lze doporučovat aktivní protažení Achillovy šlachy, cvičení v oblasti hlezenních kloubů a zapojení dětí do vhodných pohybových aktivit. Nezbytnou součástí je rozvoj hmatového vnímání dolních končetin.

Existuje celá řada pomůcek, ať už různé stimulační míčky, ježci, podložky nebo chodníčky. Důležité je u hypersenzitivních dětí postupovat pomalu a od „jemnějších“ stimulů, aby měly nožky dostatek prostoru pro adaptaci na nové vjemy.

Velmi oblíbené jsou u dětí i hry s vodou – napusťte například lavor s vodou a dejte jim na dno různé předměty (mušle, kamínky, korále…) a nechte je nožkami probírat a lovit předměty. Dalším doplňkem terapie může být aplikace kineziotapu.

Jaké další tipy můžete vyzkoušet?

Naše zkušená fyzioterapeutka Mgr. Soňa Barvenčíková vám přináší několik osvědčených rad, které vám mohou výrazně pomoci.

Jak již bylo napsáno výše, nožky dětí bývají často citlivé. Může to být způsobeno zmíněnými nezintegrovanými reflexy, ale i zvýšenou citlivostí z důvodu, že dítě nemělo možnost se s různými podněty setkat. Ano, stále najdeme spoustu dětí, které jsou odmala v ponožkách a později botách a jejich vlastní nohy/chodidla jsou jim cizí. V takovém případě můžete využít jednoduché otužovaní nožiček nebo hru na poznávání předmětů.

Otužování chodidel

Připravte si rozmanité předměty, jako jsou kamínky, kostičky, kuličky, masážní míčky, plyšák, mycí houba a další drobnosti, které máte po ruce. Postupně je pokládejte na chodidla nebo je zkuste se svými dětmi přešlapovat. Až si užijete zábavu, můžete všechny tyto věci pomocí chodidel posbírat a uložit do misky nebo krabice. Jednoduchá aktivita, která rozvíjí motoriku, zapojí smysly a zároveň přinese spoustu radosti!

Hra na poznávačku

Zavažte dětem oči a nechte je bosýma nohama odhalovat tajemství předmětů. Jejich úkolem bude poznat, o co jde – je předmět měkký, píchavý, nebo snad lechtivý? Přemýšlení a zábava v jednom, která rozvíjí smysly i fantazii!

Podívejte se na video u nás na profilu Fyzionožky.

K utlumení plantárního reflexu lze využít po stimulaci tlak do plosky nohy, tzn. že poté co dítě lehce stimulujeme na nožkách, přitiskneme celé chodidlo do podložky.

Cvik na ortopedické podložce

Výchozí pozice: Dítě si nakročí jednou dolní končetinou / vystoupí na podložku. Využijte 3D dílek ortopedických podlah.

Pohyb: Dítě se snaží kopírovat tvar pomůcky, můžete ho vyzvat k ohybu v kotníku a aktivaci svalů lýtka. Pokud máte doma některou z 3D ortopedických podlah nebo třeba balanční čočku, můžete si s dětmi zahrát hru s básničkou.

Spoko TIP: Nachystejte si balanční podložku / čočku a odříkejte společně básničku: „Šel Janeček na kopeček, hnal před sebou pět oveček, a šestého berana se zlatýma rohama.” Vyzvěte dítě, ať vystoupí nahoru. Připomeňte dítěti, že kolínka se dívají vpřed. Během básničky dítě balancuje a cvičí, po doříkání básničky sestoupí dolů.

Pokud však přetrvává jakýkoliv primární reflex, často se stává, že je přítomný i tzv. reflex Mooro.  K utlumení Mooro reakce můžete s dětmi trénovat houpání, kolíbku, pokládání na záda např. přes balón, házení míče.

Pokud se u dětí objevuje chůze po špičkách, můžete:

• trénovat i chůzi pozpátku, kdy dítě cíleně klade nohy za sebe dozadu a to ho nutí došlápnout na patu
• překonávat překážky v dráze
• zkoušet překračovat různé předměty atd.

Vždy ale myslete na to, že toto jsou doporučení, které můžete vyzkoušet, dítěti neublíží, ale pokud chcete mít terapii cílenou, je nejdůležitější kvalitní komplexní vyšetření.