Od narození je pro dítě matka ta nejdůležitější osoba. Tráví spolu nejvíce času, u matky cítí dítě pocit bezpečí a jistoty. Mamince většinou patří i první uvědomělý dětský úsměv, jedno z prvních slov, které dítě řekne je MA MA. Kolem čtvrtého měsíce začne dítě vnímat a reagovat na známé i neznámé obličeje, maminka je pro něj však jedinečná bytost. V tomto věku si ještě není dítě schopno uvědomit, že matka existuje, i když ji nevidí. Postupným vyzráváním dítě rozeznává blízké osoby, více se na matku fixuje. Kolem 8. měsíce se poté začne projevovat separační úzkost. Jedná se o strach z neznámého, z odloučení od matky, který je ještě více znásoben tím, že se dítě začne pohybovat v prostoru a je schopné se samo od maminky vzdálit tak, že ji nevidí.
Jak dítě roste a vyzrává jeho nervová soustava, zdokonaluje se v pohybových schopnostech a dovednostech, vyvíjí se i po rozumové stránce. Tím, že mu tělo dává možnost k pohybu, a tím k prozkoumávání okolí, poznávání nových věcí, dokáže se vzdálit od matky, ale zároveň má strach, aby se od maminky neztratilo, protože matka mu byla doposud neustále nablízku a dítě se cítí v její blízkosti jistě a spokojeně. Tuto rozporuplnou situaci dítě vyhodnocuje tak, že si maminku více hlídá. Chce být neustále v její blízkosti, aby mu byla na blízku v objevování okolí a nového prostředí. Pokud se však matka vzdálí nebo je dítě v blízkosti cizí osoby nebo v cizím prostředí, dítě propuká v pláč. Separační úzkost je u jednotlivých děti více či méně vyjádřena, patří však k normálnímu průběhu vývoje.
Pokud je separační úzkost u dítěte více vyjádřena, mělo by být v jeho situaci pochopeno. Je dobré, nechat mu pocit jistoty, který mu dává kontakt s matkou, nenutíme ke kontaktu k další osobě, situaci nezlehčujeme větami: Už jsi velký/á, To zvládneš, Chvíli s tetou/babičkou to tady zvládneš atd. Každé dítě si musí toto období projít a prožít, dítě si postupem času na nově vzniklou situaci zvyká a adaptuje se.
Problém může nastat i v situaci, kdy dítě např. nechce samo usínat a pláče, i když se maminka vzdálí od postýlky. Do té doby klidně dítě mohlo usínat a spát bez problémů samo. I v tomto případě si dítě může připadat ohroženo nepřítomností matky, další zklamání může nastat, pokud po probuzení maminka v pokoji není a dítě ji ihned nevidí.
Jak jsem již psali výše, tímto obdobím si musí každý projít, je však více či méně výrazné. Pokud se však chcete s děťátkem trochu nachystat, choďte do společnosti malých dětí, nebojte se vyrazit na dětské hřiště nebo kroužku pro děti. Dítě si začne zvykat na velký okolní svět a další osoby. Můžeme zkusit hru na schovávanou nebo si udělat vlastní loučící rituál. Naučíte dítě, že po rozloučení přijde i shledání, děti jsou velmi vnímavé a rychle si tuto skutečnost osvojí.
Důležité však je na dítě nespěchat, dávejte mu pocit lásky a bezpečí a pomozte mu toto období překlenout.
Tým Spokonožky
(zdroj foto: archiv autorky)