Všichni víme, že sport a pohyb obecně by měl být součástí našeho života. K pohybu bychom měli vést i naše děti, měli bychom jim jít příkladem. Zvláště v dnešní době, kdy jsou všude kolem nás lákadla ve formě televize, tabletů, počítačů a mobilních telefonů. Sportují vaše děti? Sportujete společně? A jak je to se specializací u dětí? Máme je rozvíjet všeobecně nebo nevadí brzká specializace?
Pro správný rozvoj dětí je vhodné, aby měly dostatek spontánního pohybu. Děti by měly mít možnost každý den vyběhnout ven a proběhnout se po přírodním povrchu, měly by mít možnost zkoušet přelézat různé překážky, vylézat a slézat zpátky dolů.
Každý takovýto pohyb podporuje správný rozvoj koordinačních dovedností, posiluje se hluboký stabilizační systém, plosky nohou mají dostatek různorodých stimulů a nevnímají jen hladké domácí povrchy.
WHO (Světová zdravotnická organizace) doporučuje dětem ve věku od 3 do 6 let alespoň hodinu spontánního pohybu denně, pro starší děti od 7 do 18 let věku také alespoň hodinu aktivně-spontánního pohybu denně, doplněnou o další aktivity.
Pro děti je v dnešní době i spousta dětských kroužků, skupin. S dětmi můžete chodit cvičit, plavat, kde se děti učí rozvíjet nejen motorické dovednosti, dochází i k rozumovému rozvoji, ale rozvíjí zde i sociální návyky.
Všechny tyto různorodé činnosti bychom měli u dětí podporovat, protože víme, že v dnešní době mnoho dětí trápí povolená bříška a tím oslabený střed těla, na který pak navazují další pohybové problémy.
Některé děti jsou však již od útlého věku vedeny k jednomu sportu, kdy rodiče předpokládají, že se mu dítě bude věnovat na velmi intenzivní úrovni. Jednostranná specializace má svá obecná negativa, mezi ty patří:
– zaměřujeme se jen na jeden pohyb
– jednostranné zatížení určitých svalových skupin a částí těla
– málo spontánního pohybu mimo tréninkové dny
– velká zátěž na psychiku a možnost brzkého vyhoření
– ztráta dětství a kamarádů, dítě je součástí uzavřené skupiny.
Pokud ambiciózní rodiče podporují dítě v jednom sportu na vrcholové úrovni, častým kamenem úrazu je to, že součástí tréninku není dostatek kompenzačního cvičení. Jestliže má pak dítě jakýkoliv problém na pohybovém aparátu, může se jednostrannou zátěží prohlubovat nebo nedovolí využít kapacitu na 100%. Proto by bylo vhodné v netréninkových dnech vymyslet a zvolit různorodé aktivity nebo pohybové hry.
Součástí každého tréninku nebo závodního dne by měla být důkladná příprava, zahřátí, aktivace celého těla, aby bylo připravené na výkon, aktivace hlubokého stabilizačního systému. Po výkonu je důležité protažení a také čas k regeneraci. K tomuto vedeme děti již od začátku jejich sportovní kariéry, tělo si pamatuje, jak se k němu chováme.
Závěrem bychom tedy shrnuli, že pro děti je určitě přínosnější všestranný pohyb, kterému se mohou věnovat. Pokud však jsou již některé děti vedeny intenzivně k cílenému sportu, mělo by být součástí režimu i vhodné kompenzační cvičení nebo doplňkový sport.
Tým Spokonožky
(zdroj foto: archiv autorky)