Asymetrie není žádoucí – proč nás zajímá zatížení a práce našeho těla?

Lidské tělo je jako důmyslný stroj, v kterém na sebe jednotlivé části navazují, a ovlivňují tak i vzdálené oblasti. V lidském těle totiž souvisí všechno se vším. Při léčbě a terapii pak můžeme využívat nespočet metod a konceptů. A i když každý můžeme pracovat na jiném principu, řešit určitou oblast, můžeme se skrz ovlivnění určité oblasti a přes její působení na další oblast, dopracovat k pozitivnímu výsledku.

Pokud přijde klient s určitými obtížemi, zajímá nás, jaké pohybové stereotypy využívá, jak tělo zatěžuje, v jakých pozicích se během dne nejvíce vyskytuje, jaký sport provozuje, jaké pozice využívá v zaměstnání atd. U nejmenších nás zase zajímá v rámci PMV (psychomotorického vývoje) jak se děťátko vyvíjí, zda využívá levou i pravou stranu stejně, či jednu preferuje.

Často se stává, že klient přijde s obtížemi, bolestí v určité oblasti, na jedné části těla. Tam, kde se však ozývá bolest, není často místo problému, ale až zřetězená oblast nebo přenesená bolest z problematického místa. Musíme proto důkladně vyšetřit a dohledat, co je příčinou obtíží. Často se pak stává, že najdeme v jiné oblasti určitou patologii, dojde k ulevování té dané oblasti a přetěžování dalších částí těla. Když se poté určitý stimul, provokativní impuls nahromadí, ozve se bolest.

U nejmenších miminek či malých dětí se často setkáváme s tím, že během PMV dojde k preferenci jedné poloviny těla. Ať již se jedná o asymetrickou manipulaci, asymetrické polohování, uspořádání prostředí, v kterém se miminko nachází. Asymetrie může také pramenit z blokády hlavových kloubů, páteře či pánve. Omezený rozsah v kloubu totiž nedovolí malému tělíčku plný rozsah pohybu, a dítě pak nevyužívá obě strany těla symetricky. Pokud se asymetrie nezachytí včas, dochází poté dalším vývojem k jejímu prohlubování a má vliv na to, jak dítě bude v následujícím období využívat pohybové nastavení a stereotypy svého těla.

Již u malého dítěte však může vzniknout problém. Rodiče ho ale často začínají řešit až mnohem později, když je dítě starší a chodí. Například si povšimnou, že obě dolní končetiny se chovají jinak, jednu nohu dítě vtáčí a druhou ne, nestojí úplně rovně atd. Tato asymetrie však pravděpodobně vznikla již mnohem dříve, např. v období, kdy se dítě začínalo otáčet ze zad na bříško a preferovalo při otočce jednu stranu. Při otáčení se totiž každá dolní končetina dostává do jiné pozice. Spodní je opěrná, vrchní vede pohyb, tedy je fázická. Pokud dítě preferuje jen jednu stranu a aktivuje stále stejný pohyb, nemá možnost aktivovat i svalové skupiny na druhé straně a využít tedy koaktivaci svalových skupin a jejich vyváženou spolupráci. Toto nastavení si dítě s sebou nese nadále vývojem a využívá tento princip i v dalších fázích. Takto ovlivněno může být v budoucnu lezení, stoupání, stoj i chůze. Ve vertikální/vzpřímené pozici se tyto problémy dále zvýrazňují. U nás na vyšetření poté můžeme vidět na podoskopu odlišné zatížení dolních končetin. Tomuto tématu a PMV u dětí do 1. roku jsme se dále více věnovali v e-booku „Nejdůležitější mezníky a situace během prvního roku života dítěte – z pohledu fyzioterapeuta“.

Z dalšího vyšetření můžeme zjistit asymetrické postavení dolních končetin, skoliotické držení těla či již náznak skoliózy. Myslete na to, že tělo je jeden celek a potřebujeme jej zatěžovat a rozvíjet symetricky.

U dospělých se poté často vyskytuje asymetrické zatížení v rámci zaměstnání, provozování určitého sportu či i běžných denních činnostech. Většina z nás má pak jednu stranu rádoby šikovnější a právě tu preferujeme. Může se však projevit např. i pokud máme rozdíl v počtu dioptrií na oku či na jedno ucho hůře slyšíme. Tělo si pak snaží jednostranný nedostatek zkompenzovat a to se projeví např. na držení těla. Z asymetrického zatížení mohou právě vznikat bolesti přenesené do další oblasti. Jak jsme již zmiňovali na začátku.

Tým Fyzionožky