Kompenzace sportovní zátěže… kdy je, nebo není na místě?

Sport pro spoustu z nás znamená nebo alespoň znamenal mnoho, ať už nyní nebo napříč v čase. Ve významu sportu vidíme především dovednost vyžadující fyzickou i psychickou zdatnost a v závodním sportu také soutěžního ducha. Různé sportovní a pohybové aktivity se od sebe liší nejen konkrétními fyzickými úkony, ale v závodním sportu také objemem a intenzitou zátěže kladené na lidské tělo.

Dalším rozlišujícím kritériem je převažující charakter daného pohybu, zda se jedná o sport cyklický, s mnohokrát opakovaným stereotypním pohybem anebo acyklický, s různými pohybovými vzorci v průběhu aktivity. Ať už se však jedná o sport cyklický či acyklický, vyskytují se u daných jedinců jisté adaptační důsledky, které jsou umocněné dlouhodobou a intenzivní sportovní zátěží ve vybraném sportovním odvětví. Například, pokud si vezmeme sportovce, který dlouhodobě preferuje a nekompenzuje jednu polovinu těla povede to pravděpodobně k dominanci právě této strany a tím následné stranové asymetrii, která nám pak může přivodit jisté zdravotní problémy. 

Otázka zní, zda tomu lze předejít bez zanechání právě té sportovní aktivity, která asymetrii zavinila? … jsem přesvědčena, že se správnou a vhodně zvolenou kompenzací ano.

Co vlastně samotnou kompenzací myslíme?…trocha teorie 😊

Kompenzační cvičení řadíme mezi regeneraci pohybem. Jsou to cvičení různého typu, která jsou cíleně zaměřena na ovlivnění funkčních poruch pohybového systému a mají za úkol změnu či fixaci co možná nejlepšího pohybového stereotypu. Tento stereotyp by se zároveň měl pro jedince postupně zautomatizovat. Automatizace nám poté následně dovoluje udržet správný stereotyp pohybu i při změně podmínek či únavě organismu. Naše tělo je náchylné k dysfunkcím a dysbalancím pohybového systému. Jako některé z příčin jsou zmiňovány stereotypní pohyby, přetěžování a neadekvátní pohybové vzorce. Tyto dysfunkce mohou poté vést ke zranění a poruchám, které ve svém okolí běžně nalézáme. Vzniku těchto poruch můžeme však přecházet vhodnými kompenzačními cvičeními.

Na co je důležité při výběru cvičení myslet…

Cvičení by měla být vždy vybírané individuálně a v přesně definovaných cvičebních polohách. Cviky je možné a vhodné modifikovat. Při cvičení je výhodné využívat různých cvičebních pomůcek jako je například – thera-band, overball, gymball, bosu a mnoho dalších. Během sestavování zdravotně kompenzačních programů musíme mít povědomí o fyziologickém držení těla a o kvalitě základních pohybových stereotypů.

Čemu všemu můžeme správně volenou kompenzací předejít ?

Jak jsem již zmínila výše, výkonnostní sporty jsou typické nadměrným a jednostranným přetěžováním pohybového aparátu, čímž vzniká riziko funkčních svalových poruch a úrazů, které mohou vést až k předčasnému ukončení sportovní kariéry. Nejdůležitější je znalost svalové dysbalance, kterou lze považovat za nejzávažnější funkční svalovou poruchu, která nepříznivě ovlivňuje držení těla, pohybové stereotypy, svalovou koordinaci a je důležitá pro dobrou ochranu kloubů.

Správnou svalovou koordinaci nacházíme pouze tehdy, kdy zdravý pohybový aparát provádí pohyby naprosto optimálně. Kontrakce svalů se dějí dle předem určeného „plánu“ a v ideálním načasování pro daný pohyb.

Kromě funkčních svalových poruch můžeme také předcházet sportovním zraněním. Sportovní úrazy jsou vážným problémem veřejného zdraví, který generuje vysoké náklady na zdravotní péči, významné psychosociální důsledky a může být také zásadním faktorem pro budoucí účast ve sportu. Zranění se netýkají pouze dospělých sportovců, ale narůstá také problém související se sportovními úrazy u dětí a dospívajících. Přítomnost chrupavčité kosti a apofýzy potřebné pro růst skeletu vytváří nerovnováhu v síle kostí, šlach a vazů, což způsobuje, že kosti jsou náchylnější k akutním a chronickým poraněním než u dospělých. Také vazy, svaly a šlachy rostou, což vytváří nerovnováhu v síle a pružnosti, která ještě více předurčuje děti ke zranění.

Na rozdíl od zranění u elitních dospělých sportovců bývají však bohužel zranění u dospívajících sportovců studována méně často. Identifikace pohybových vzorců zranění u vysoce rizikových sportů v této věkové skupině je proto nezbytně nutná.

Co tedy můžeme závěrem říci?

Vhodně zvolenou kompenzaci by měli primárně řešit trenéři daného sportu. Mnohdy se to však bohužel neděje, a proto by samotní sportovci či u mladších jedinců i rodiče měli být na pozoru. I u začínajících sportovců je jistý způsob kompenzace rozhodně na místě a neměla by být opomenuta! Důležité je však nezapomenout, že ideální je přistupovat ke sportovci a sportovnímu zaměření individuálně.

Chtěli byste se o kompenzačním cvičení dozvědět více? Objednejte si náš e-book KOMPENZAČNÍ CVIČENÍ a nenechte se zaskočit zraněním.