Pes equinovarus – „koňská noha“

Pes equinovarus congenitus (PEC – vrozená koňská noha vtočená) je druhá nejčastější vrozená vývojová vada pohybového aparátu, kterou lze zjistit již v těhotenství při screeningu vrozených vad. V České republice se narodí asi 200 dětí s touto diagnózou ročně a 2x častěji se vyskytuje u chlapců. 40% jedinců má vadu vyjádřenou oboustranně. Vada je výsledkem svalové a ligamentózní nerovnováhy v oblasti bérce.

Etiologie vady není dodnes zcela jasná. Může zde hrát roli nedostatek místa v děloze, nedostatek plodové vody, je zde také souvislost s výskytem stejné vady v rodině. Výzkumy v posledních letech přinesly objev několika genů souvisejících s vrozenou vadou. V současné době je jako základní patologický jev všeobecně uznávána porucha vývoje nebo růstu hlezenní kosti, která vzniká v časné embryonální fázi mezi 4. a 7. týdnem těhotenství.

Pes equinovarus je deformita nohy ve třech rovinách. Dochází ke zkrácení Achillovy šlachy, hypotrofii lýtka a nohy. Noha je vůči bérci v plantární flexi, patní kost je ve varózním postavení, dochází k addukci a supinaci přednoží.

Pes equinovarus je deformita nohy ve třech rovinách. Dochází ke zkrácení Achillovy šlachy, hypotrofii lýtka a nohy. Noha je vůči bérci v plantární flexi, patní kost je ve varózním postavení, dochází k addukci a supinaci přednoží.

Jak již bylo uvedeno výše, diagnóza může být určena již v těhotenství během ultrazvukového vyšetření. Vady, které jsou zjištěny až po narození, jsou určeny z klinického obrazu, ke zhodnocení anatomických poměrů se využívá RTG vyšetření. Dříve se používala klasifikace na rigidní a polohový PEC. Pokud se jedná o vadu patrnou již v těhotenství, jedná se vždy o rigidní pes equinovarus, polohový PEC je přechodná deformita, která jde hned po porodu pasivně korigovat a nevyžaduje sádrování.

Léčba je zahájena ihned po stanovení diagnózy. Ideální je začít ještě během prvního měsíce života dítěte. Čím dříve je zahájena, tím lepší jsou výsledky. Léčba je zahájena vždy konzervativně, kdy dochází k manipulaci a přikládání sádrových obvazů. Zásadní obrat do léčby vnesla tzv. Ponsetiho metoda. Jde o specifickou metodu manipulace, techniku sádrování, způsob prevence relapsu a přístupu k recidivám. Při manipulaci lékař fixuje hlezenní kost ve vidlici hlezenního kloubu, dále se reponuje první metatarz a celé přednoží. Na korigované přednoží se pak nakládá sádrová fixace, která vede od prstů až do třísla. Tento postup se opakuje každý týden po dobu šesti týdnů. Na doléčení se pak používají polohovací dlahy. Pokud nedojde konzervativní terapií k plné korekci, dořeší se operačním řešením.

Fyzioterapie je nedílnou součástí léčby. Rodiče dětí se naučí techniky, kterými se pasivně korigují jednotlivé složky deformity, protahuje se Achillova šlacha. Po sundání dlah je důležité udržet současný stav, pokračuje se v protahování zkrácených struktur a posílení oslabených svalů lýtka. Děti by měly mít dostatek spontánního pohybu, měly by být vedeny k různorodým sportům. Vhodné je doplnit rehabilitaci o posilování středu těla, balanční cvičení, používání senzomotorických koberečků. Měli bychom se zaměřit na rehabilitaci chůze a správných pohybových stereotypů. Pokud došlo k operativnímu řešení, je důležitá také péče o jizvy. V neposlední řadě je důležitý správný výběr obuvi.

Tým Spokonožky

(zdroj foto: archiv autorky)