Chodítka pro děti: aktivní X pasivní

Přestože se v dnešní době klade velký důraz na správný psychomotorický vývoj dítěte, lze si pořídit mnoho publikací, účastnit se vzdělávacího kurzu, tak i přesto můžeme pořídit hračky a pomůcky, které zas tak vhodné pro děti nejsou. Jsou však prodejci vehementně nabízeny, jsou dělány krásné reklamy, a tak můžeme snadno podlehnout dojmu, že jsou tyto pomůcky pro naše dítě nezbytné a důležité. Jednou z takových pomůcek jsou chodítka pro děti. Ať již pasivní, tak aktivní.

Z našich příspěvků a článků již víte, že bychom neměli urychlovat psychomotorický vývoj dítěte. Neměli bychom dětem nabízet pozice, na které ještě nejsou motoricky zralé. A neměli bychom dětem pořizovat různá chodítka, hopsátka, visítka a další.

PASIVNÍ CHODÍTKA

Pasivní chodítka určitě všichni znáte. Skoro každý z nás, jako malé dítě, v takovém chodítku strávil více či méně času s tím, že se naučíme chodit. Doba však již pokročila a dnes už víme, že tyto pomůcky spíše škodí. Bolesti páteře, problémy s nohama a mnoho dalších, které nás trápí, pak mohou s tímto souviset. Přesto se však i dnes tyto produkty inzerují a propagují.  Pro připomenutí zopakujeme, že v těchto výše zmíněných pomůckách dochází k špatnému zatížení a bortění páteře. Chodidla většinou nejsou plně zatížena, děti se opírají o špičky a kroutí prstíky. Pokud je navíc dítě dáváno do chodítka v době, kdy ještě samo nestojí, dochází také ke špatnému zatížení (až přetížení) kyčelních kloubů a ty se následně špatně formují a tvarují. 

AKTIVNÍ CHODÍTKA

A jak je to s aktivními chodítky? V takovém chodítku dítě nevisí, ale musí ho před sebou tlačit. Ani toto není ideální pomůcka. Pokud dítě samo ještě nechodí a jen dokáže obcházet nábytek, při tlačení chodítka před sebou jen reflexně pohybuje nohama, aby se udrželo, chodítko mu neujelo a dítě nespadlo. Některá tato chodítka jsou velice lehká, když se do nich dítě opře, rychle se rozjedou, vypadá to, že dítě za nimi dokonce běží. Pokud se však dobře podíváte, dítě chodítko pořád jen před sebou tzv. honí, prohýbá se v oblasti bederní páteře, má povolené břišní svaly. Zatěžuje se více vnitřní hrana chodidel a podporuje se postavení nohou do X. Tyto návyky si potom s sebou nese do dalšího období. Z výše uvedeného vyplývá, že pokud se dítě do této doby vyvíjelo bez problému, zvládlo všechny nižší pozice v pořádku a samo, není nutné jakékoliv chodítko pořizovat. I chůzi si dítě objeví, až bude dostatečně připraveno. Byla by škoda, zahodit veškerou práci, kterou dítě do této doby samo vykonalo a zakládat si na problémy pohybového aparátu, které se mohou následně objevit.

Pokud tu máme všímavé rodiče, mohou oponovat, že některé děti si tzv. chodítko vyrobí samy. Jde např. o některý kus nábytku, který přemisťují a tlačí před sebou. Zde můžeme říci, že je to vlastně předmět, který si dítě samo najde a většinou je větších rozměrů a těžší, takže úplně nehrozí, že by např. židle dítěti ujela. I tak je ale lepší uzpůsobit domácí prostředí, aby se dítě mohlo pohybovat po čtyřech nebo obcházením. 

Tým Spokonožky

(zdroj foto: archiv autorky)