DĚTSKÉ NOHY

Od doby, co se postavíme, nás nohy nosí celý život. Již se do všeobecného povědomí dostává výběr správné obuvi, důležitý je i správný výběr ponožek. Jako rodiče řešíme u dětí plochonoží, valgózní kotníky, zakopávání nebo vtáčení špiček. Dospělí chodí na pedikúru, masáže nohou. Víte však, že i dětské nohy by měly mít dostatečnou péči? Péče a starostlivost o dětské nožky se v poslední době dostává do popředí. Rodiče se zajímají o vývoj dětských nožek. Sledují, jestli mají nožky správný tvar, zda se formuje klenba, případně pokud se objeví nějaký problém, chtějí ho řešit. Velký rozvoj zažívá bosá chůze, stimulace nožiček, vybíráme a pořizujeme kvalitní obuv. Proč se ale stále častěji objevují problémy s nožkami již u dětí, když převážná většina dětí se rodí se zdravýma nedeformovanýma nohama?

Lidská noha je složitá struktura složená z 26 kostí, ovlivňuje ji 19 svalů a spojuje více než 100 vazů. K jejímu vývoji dochází již v děloze. Po narození jsou kosti nohy chrupavčité, měkké a vývojem a postupným zatěžováním se tvarují.

Noha má také několik funkcí, u miminek zvláště funkci úchopovou, která také díky práci drobných svalů nohu formuje. Úchopový reflex nohy je také ten, který nejdéle přetrvává, a vymizí až se začátkem chůze. Z těchto důvodů je nutné stále připomínat a myslet na podporu správného psychomotorického vývoje. Když jsme u miminek, musíme opět zdůraznit důležitost správné manipulace. Nošení, zvedání, využívání různých pomůcek. Již u takhle malého dítěte se může tzv. zadělat na problémy ve starším věku.

Již když dítě začíná nožkama kopat, otáčet se, lézt, stoupat a obcházet, tvaruje se nožní klenba. Takže i přestože se traduje, že klenba se objevuje až kolem třetího roku věku, ve skutečnosti se na nožce objevuje již mnohem dříve. Jen je skryta pod tukovým polštářkem baculaté dětské nožičky.

Pokud je dítě na podložce a ještě se nevertikalizovalo, nemusí být problém na nohách tak markantní. Tyto děti se pak většinou plazí, zapojují nesprávně dolní končetiny do pohybu. Při stoupání a obcházení pak nejsou nožičky ideálně postaveny. Začínající zatížení ve stoji a obcházení problém jen zhoršuje a prohlubuje.

Z tohoto důvodu není vhodné čekat na první kontrolu až do tří nebo šesti let věku, jak se ještě stále často doporučuje. Pokud si rodiče všimnou, že se nožky nechovají tak, jak by měly, nemají správné postavení, vbočují se kotníky, vtáčí špičky atd. určitě nic nezkazíte i kdyby jen preventivní návštěvou dětského fyzioterapeuta. Po komplexním vyšetření pak můžeme zhodnotit, zda je potřeba cílené cvičení, dodržovat určitá opatření či se stačí ukázat za určitou dobu na kontrolu. Často se problematika netýká jen nohy samotné, ale i dalších etáží těla.

Je prokázáno/víme (pokud pomineme vrozené vývojové vady), že po narození má většina dětí krásné a zdravé malé nožky bez jakýchkoliv deformit. Pokud se však s odstupem času podíváme na tato miminka o pár měsíců či let později, nejedna maminka řeší, že tyto děti mají s nožkami větší či menší problém.

Jak se to stane, že se ze zdravých nožek stanou nožky s problémy? Umíme se o nohy svých dětí správně starat a pečovat o ně? Mnoho rodičů s údivem poté sleduje, jakých chyb se mohli dopustit, i když v péči o své dítě chce každý rodič udělat jen to nejlepší. Mohlo by se zdát, že zájem o dětské nohy se zvyšuje v období, kdy se dítě začíná postavovat, obcházet a dělá první kroky. Opak je ale pravdou. Dětská nožka se začíná formovat ihned od prvního dne, a proto každý nevhodný zásah má na její vývoj vliv. Se zájmem bychom tedy měli pozorovat nohy již malých miminek. Měli bychom se zaměřit na to, jestli prokazují dostatek různých pohybů, jsou zavzaty do pohybových vzorů, zda o ně má dítě zájem.

I když psychomotorický vývoj postupuje kraniokaudálně (směrem od hlavy dolů) a na nohy se dítě postaví, až po rozvoji horní poloviny těla, neznamená to, že se nohy nevyvíjí a nepohybují. Dětská noha se formuje již od narození a ke svému vývoji potřebuje dostatek pohybu bez omezení. Omezování pohybu, nesprávné oblečení nebo předčasné obouvání a postavování může vést k omezení vývoje a vzniku deformit.

Měli bychom umožnit dítěti mít nohy volné bez stažení v úzkých ponožkách, tepláčkách s ťapkami či dupačkách. Pokud je oblečení těsné, neumožní správnou funkci a pohyb dětské nožky. Je omezen pohyb kotníčků a prstů, nohy se nemohou zapojit do celkových pohybů těla, je omezena úchopová funkce nohy. Stažením či zavřením nohy dochází k utlumení podnětů, které k nohám přichází, receptory nemohou být dostatečně stimulovány. Dalším nevhodným prvkem mohou být i objemné látkové pleny, které mění nastavení těla v oblasti pánve a nedovolí volný pohyb v kloubech dolních končetin.

Jakýkoliv nedostatek ve správném psychomotorickém vývoji má vliv také na vývoj plosky. Nemůžeme tedy říci, že problém vznikl až v období stoupání a stoje. Většinou vznikl již mnohem dříve v důsledku určité nedokonalosti ve vývoji. Může se jednat o nedokonalé nacvičení vzpřímení, otoček, asymetrické plazení atd. Ve vyšší pozicích, kdy se nohy zatíží, se poté jen problém zvýrazní.

Pokud se u dětí objeví oslabené bříško a nedostatečná stabilizační funkce trupu, je ovlivněna i následná vertikalizace. Oslabený trup často nedovolí dětem vertikalizaci do kleku a kvalitní lezení. Často dochází k plazení nebo lezení v nedokonalém vzoru. Oba tyto způsoby nepodporují správné postavení nožiček. Dochází k vytáčení špiček zevně a tento vzor si pak dítě s sebou přenáší i do vyšších poloh. Tyto děti často sedávají v tzv. W sedu a podporují si tak vytáčení špiček ven.

Při postavení nedochází k ideálnímu zatížení chodidla a toto se pak odráží v postavení celé dolní končetiny. Dalším důvodem, proč se objevují problémy v oblasti nohou, může být předčasné posazování, obouvání či vodění za ruce. Děti zbytečně urychlujeme ve vývoji a bereme jim tak možnost správně si osvojit všechny důležité pohybové vzory.

Bodem, v kterém se ještě často chybuje je pořízení první obuvi. Pro malé dětské nožky je nejlepší, pokud se mohou vyvíjet v co největší volnosti, bez omezení. Určitě proto není zapotřebí kupovat boty do kočárku, pokud dítě ještě ani nechodí a ani nepotřebujete boty při prvních pokusech o kroky a chůzi. Zavřením nohy do boty, tak dítě přichází o cenné informace, které skrz receptory v plosce vnímá. Když nastane ten správný čas pro obutí, mělo by každé dítě mít své vlastní boty. I když se Vám zdá, že boty po někom nejsou onošené, vždy je uvnitř boty vytlačeno chodidlo předchozího nositele.

Na téma „Jak pečovat o dětské nohy„ se podíváme v dalším článku.