Psychomotorický vývoj dítěte a dětská noha

Častým tématem rodičů jsou malé nožky jejich dětí, kdy řeší jejich různé problémy. Jak to tedy s dětským tělíčkem je, jakým vývojem musí projít děťátko od narození až do doby než se na své nohy prvně postaví a poté se následně samo rozejde? Kde a jak vznikají problémy již u takto malých dětí, když na nožkách stojí teprve jen chvíli?  A kdy bychom se měli o dětskou nohu zajímat? Až když děti chodí? Když se postaví? Nebo ještě mnohem dříve? 

Každé miminko se rodí s nezralým centrálním nervovým systémem, který mu zpočátku dovoluje používat jen nejdůležitější vrozené reflexy. Během prvního roku života dítěte však dochází k mohutnému rozvoji, nervový systém dozrává, a tím pádem dochází k rozvoji v oblasti hrubé a jemné motoriky, řeči a sociální oblasti. Dochází tak k postupné aktivaci pohybových vzorů, které jsou nám vrozené. Je však důležité zmínit, že každé dítě je jedinečné a má své tempo psychomotorického vývoje. Proto bychom neměli do tohoto fascinujícího děje zasahovat. Řeší se samozřejmě velké odchylky, ale pokud je děťátko zdravé, malé nuance jen poupravujeme a ukazujeme dítěti jak tzv. správně na to 🙂 Nevhodným zásahem do tohoto procesu, můžeme vývoj dítěte i zbrzdit.

Pro novorozená miminka je typické tzv. flekční držení, kdy jsou končetiny pokrčeny a přitahovány k tělu. Ručičky jsou sevřené v pěst, dolní končetiny pokrčené v kyčlích i kolenou a plosky nohou jsou přitahovány k sobě. Zhruba do 6. týdne věku se dolní končetina pohybuje jako celek a ploska reaguje na její pohyb, při pokrčení se špička přitáhne, při natažení se propne. Hlavička je otočena ke straně, ale dítě by ji mělo být schopné volně otočit na druhou stranu nebo alespoň srovnat na střed. Pokud se položí novorozenec na bříško, leží ve schoulené poloze s pokrčenými koleny a vystrčenými lokty. 

S postupem času a vyzráváním nervového systému dochází k uvolňování pokrčených končetin, povolují se pěstičky na rukách. Dolní končetiny se děťátko snaží natahovat, ale stále ještě převažuje pokrčení. Dítě umí otáčet hlavičkou na obě strany a začíná více pozorovat okolí a usmívat se.

Ať už jste rodičem větších dětí nebo právě malinkého miminka, jistě víte, jak velký význam se přikládá období kolem 3. měsíce věku. Sleduje se, zda dítě zvládne v pozici na zádech udržet stabilní pozici a zda na bříšku předvádí tzv. 1. vzpřímení alias pasení koníčků. Zde bych však chtěla rodiče uklidnit, že skoro žádné dítě si ,,nejede,, dle tabulek, ale těchto dovedností by mělo dosáhnout v rozmezí ± 4 až 6 týdnů. Na druhou stranu je však také důležité zmínit ten fakt, že pokud si ale dítě v daném rozmezí tyto dvě základní pozice neprojde ve správném provedení, nemůže kvalitně pokračovat ve vývoji a navazovat tak složitějšími pohyby a polohami ve správném vzoru. 

V ideální pozici 3. měsíce dokáže dítě ležet stabilně na zádech se zvednutými pokrčenými dolními končetinami, nožky mají přitažené špičky a chodidla míří k sobě. Ruce má dítě v kontaktu spojené nad hrudníčkem.

Na bříšku, při správném 1. vzpřímení, leží dítě symetricky a stabilně, opírá se o sponu stydkou, předloktí a vnitřní stranu loktů. Hrudníček je zvednutý nad podložku a hlava je držena v prodloužení páteře. Pro děti je tato pozice zpočátku velice těžká a můžete pozorovat držení ručiček v pěstičkách, hlídejte však, aby palec nebyl sevřený v ruce. Častým problémem, na který rodiče upozorňují je, že se dětem na bříšku nelíbí. V tomto případě není dobré dítě do polohy nutit, Stačí několikrát denně pokládat dítě na bříško v rámci péče o něj. Většinou tato nelibost zmizí, až se dítě na bříško samo z vlastní vůle přetočí.

Od 4. měsíce věku dítě, které leží na zádech, zvedá pokrčené dolní končetiny symetricky nad podložku, rádo si prohlíží spojené ruce nad hrudníčkem sahá pro hračku, zajímá se např. o hrazdičku. Rukama si osahává třísla. Ve 4. měsíci se rozvíjí úchopová funkce ruky a s ní asociovaný úchop dolních končetin, který se projeví pokrčenými prstíky. Od narození do 6. měsíce věku má noha uchopovací funkci a dítě, tak při jejím pohybu nerozlišuje mezi ní a rukou. 

Poloha na zádech je pro dítě zhruba do 5. měsíce zcela přirozená. Jak se dítě dále rozvíjí, stále pracuje s celým tělíčkem. Dolní končetiny drží pokrčené nad podložkou, postupně si osahává kolínka, bérce, až si dokáže dát zhruba v 8. měsíci nohu do pusy. Už neleží jen klidně na zádech, ale stále více času věnuje otočkám na bok až úplnému přetočení na bříško. Nejprve dítě objeví otočku na jednu stranu. Zhruba do 14 dní by se však mělo naučit přetáčet i na stranu druhou. Je velice důležité dělat všechny aktivity oboustranně, aby nedocházelo k posilování a následnému přetěžování jen jedné strany těla. Toto je důležité hlídat zhruba do jednoho roku dítěte. Jakmile se dítě dokáže přetočit samostatně na bříško, pozici na zádech už využívá jen minimálně. Touha poznávat a rozvíjet se, ho žene vpřed. V tomto období se celé chodidlo začíná pohybovat samostatně, nezávisle na ostatních pohybech a postavení končetin.

V pozici na bříšku dokáže dítě zhruba od 4,5. měsíce věku zkřížený vzor, což znamená že se opírá o nakročené koleno a protilehlý loket. Horní končetina na straně nakročeného kolena se může zvednout a uvolnit ruku pro úchop hračky. Postupně se dítě z pokrčených loktů snaží propínat paže a zvedat celé bříško nad podložku, aby došlo kolem 6. měsíce do tzv. 2. vzpřímení, které správně vypadá tak, že se dítě opírá o rozevřené dlaně, má natažené paže a těžiště těla je nad kolínky. Dítě je z této polohy schopné pohybu kolem své osy na obě strany tzv. pivotování.

Z této pozice už chybí jen malý krůček k pozici na čtyřech, typickému pérovaní na kolenou a rozlezení se. Začátky lezení jsou typické zhruba pro 9. měsíc, samozřejmě děti jsou různě rychlé, takže se nenechte znepokojovat, pokud se Vaše dítě rozleze dříve či později. Důležité je, aby Vaše dítě k lezení dozrálo a poté kvalitně lezlo alespoň 4 až 5, ideálně 6 měsíců. Při lezení dochází k dokonalému propojení nejenom všech svalů těla, ale i mozkových hemisfér. Kvalitní a dlouhodobé lezení připraví Vaše dítě na vzpřímení a následnou chůzi. Během lezení se také aktivují správné pohybové vzorce chodidla a ovlivňuje se jeho další vývoj. Při lezení by neměly být špičky chodidel vytočeny směrem ven. Chodidla by měla být vůči sobě symetrická. Z lezení se postupně dítě dostává přes šikmý sed, do sedu klasického, který je pro děti a celé jejich tělo velmi náročný. Proto by neměly být děti předčasně posazovány. 

Lezením dítě objevuje prostor kolem sebe a zhruba v 10. měsíci se začíná stavět u nábytku. Ideální postavení by mělo být přes tzv. pozici rytíře, přes jednu nakročenou dolní končetinu. I zde platí, že by dítě mělo být schopné předvést rytíře na obě dolní končetiny. Jelikož doposud nebylo chodidlo zatíženo, není vidět u takto malých dětí klenba na noze a nelze tak usuzovat, zda bude dítě trpět plochonožím či nikoliv. Klenba se bude postupným zatěžováním a prací svalů na chodidle postupně tvarovat. Je však možné kontrolovat poloha patní kosti. Malé děti často krčí při prvních pokusech o stoj prstíky nebo se vytahují na špičky. V tomto je období je to v pořádku, postupným vývojem a rostoucí jistotou dítěte by toto mělo samovolně vymizet. Pokud starší dítě nedokáže zcela zatížit plosku a preferuje špičky zbystřete!

Dítě, které se postaví u nábytku, postupně zkouší a trénuje obcházení. Při tomto pohybu dochází k posilování trupu a svalů kolem pánve, samozřejmě se formuje i klenba chodidel. Obcházení by mělo samozřejmě dítě zvládat opět oběma směry. V tomto období dítě nejprve upřednostňuje lezení, postupem času s však zdokonaluje, stává se odvážnější, až se postaví samo v prostoru. I zde je však velká variabilita stáří dětí. Někdo sám stojí v 11. měsících, jiný ještě ve 13. měsících raději leze. 

Vrcholem celého období je pak samostatná chůze v prostoru. Rozptyl, kdy děti začínají samy chodit, je zhruba od 11. až zhruba do 16. měsíce věku. Samozřejmě pokud Vaše dítě začalo později lézt a začne chodit až v 18. měsících, nic se neděje. Děti a jejich dovednosti by se neměly mezi sebou porovnávat. 

Jak vidíte, vývoj dítěte je dynamický děj, kdy se dítě v prvním roce života naučí tolik dovedností jako nikdy jindy. Pozornému čtenáři jistě neuniklo z vsuvek týkajících se chodidla, že k jeho formování dochází už zcela u malého miminka, ještě než se postaví. Proto je dobré Vaše děťátko pozorovat a případné nedokonalosti se snažit vychytat ještě před tím, než si je dítě zautomatizuje a zapojí do svého pohybového projevu. Drobný problém se řeší snadněji než mnoho problémů, které se následně na sebe řetězí.

Psychomotorický vývoj dítěte je velmi obsáhlé téma, o kterém by se dalo psát a povídat dlouhé hodiny. Určitě máte každý z Vás mnoho zážitků a zkušeností s vlastními dětmi. A pokud ne a děťátko teprve čekáte, vidíte, že Vás čeká velmi krásné a zajímavé období. Pokud kohokoliv z Vás napadají další otázky, nebojte se nám napsat na náš facebook, instagram nebo do emailové poradny :-).

Tým Spokonožky

(fotky zdroj – fotoarchiv autorky)