Sedí Vaše dítě správně? Pozor na sed do W!

Již jsme psali o vývoji miminka, co by mělo ve kterém období, zvládnout a jak na sebe jednotlivé motorické dovednosti navazují. Novorozené miminko, které umí jen ležet, se postupně naučí přetáčet na bříško, vzpřimovat se na horních končetinách, nakleknout na kolena, rozleze se, postaví se u nábytku, který začne obcházet. Až když si všemi těmito pohybovými dovednostmi dostatečně posílí všechny svaly, tak si sedne, postaví se v prostoru, a nakonec se i samo rozejde.

Ano, je to tak. Děti většinou nejdříve stojí a obchází nábytek a až potom si sednou. Sed je totiž pro dítě velmi náročná pozice a je tedy takovým vyvrcholením vývoje. Ne vždy ale psychomotorický vývoj probíhá ideálně, nedojde k správnému posílení svalů. Jenže dítě je svým rozumovým vývojem hnáno vpřed, a i když není na některou pozici nachystáno, zkouší vymyslet, jak ji zvládnout. To se týká i samotného sedu. Pokud dítě není dostatečně připraveno na přímý sed, často se objevuje sed mezi patami tzv. W sed, kdy dochází k povolení bříška, zakulacení zad a nepřirozenému vychýlení dolních končetin.

Co je tedy správně? Na co bychom měli dávat pozor? A co když už se naše dítě do W sedu posadí? Jak to vyřešit?

Když dítě začne lézt, dochází k posilování všech svalů těla (horních, dolních končetin i trupu). Zároveň dochází k dokonalému propojení pravé a levé poloviny těla, zdokonaluje se rovnováha, koordinace pohybu i orientace v prostoru. Lezoucí dítě z kleku zkouší pouštět zadeček k jedné nebo druhé straně a dosednout na zem. Ze začátku ještě není dostatečně stabilní, a proto se přidržuje o ručičku a dostává se do tzv. šikmého sedu. Z tohoto sedu dítě dokáže uvolnit jednu ruku k zachycení hračky. Poté se zas vrací na 4, popoleze dál, zase si sedá do šikmého sedu. Tímto neustálým střídáním pozic dochází k posilování svalů a zdokonalování dovedností. Dítě by mělo zvládnout šikmý sed na pravou i levou stranu. Po dostatečném natrénování se postupně dítě napřimuje, zmenšuje se opora o ruce, až se dostane do přímého sedu s nohama před sebou.

Pokud však již v předchozím vývoji došlo k nějaké odchylce, nemusí být ani lezení kvalitní. Může se stát, že děti s nižším svalovým napětím a slabším bříškem lezou prohnuté, s vystrčeným zadečkem, zakloněnou hlavičkou. Ruce i nohy dávají doširoka a mají špičky na nohou vytočené ven. Takové dítě má špatnou stabilitu a oslabené posturální svalstvo. Pokud se chce posadit, většinou sedá do W sedu, kdy je zadeček zapadlý mezi paty. Je to tím, že má slabé šikmé břišní svaly a nedokáže vybočit těžiště těla do boku a dosednout do šikmého sedu.

A proč nevidíme u dětí W sed rádi? Sed do W není pro dětské tělo vůbec prospěšný. Jak již bylo psáno výše, z důvodu oslabení posturálních svalů se dítě tzv. zavěsí do vazů, vyvalí bříško a nedochází ke správné aktivaci svalů. Tento sed neumožňuje správnou aktivitu středu těla a napřímení páteře, omezuje rotace trupu, snižuje stabilitu, dochází k nevhodnému zatěžování všech kloubů dolních končetin. Toto vše následně souvisí se špatným držením těla, oslabeným bříškem, valgózními koleny i kotníky. S omezenou rotací trupu a křížením pohybu přes střední osu těla souvisí i opožděný vývoj jemné motoriky (rotace trupu podmiňují bilaterální koordinaci). Na tomto místě je také důležité upozornit, že i tzv. překážkový sed (kdy je jen jedna dolní končetina pokrčena za tělem) není ideální. Jde vlastně o poloviční W sed, kdy je stále jedna dolní končetina ve špatném postavení.

Co tedy dělat v případě, že si Vaše dítě takto sedá? Pokud už se dítě takto posadí, je důležité ukázat mu, jak to dělat správně. V tomto případě by mělo být dítě upozorňováno a sed by měl být korigován. Dítěti lze nabídnout sed na patách, šikmý sed, a pokud už samo zvládne, tak sed přímý s nohama nataženými vpřed. Malé děti ještě potřebují při korekci sedu dopomoc, starší dítě stačí upozornit slovně a sed si samo srovná. Následně je však potřeba, aby si dítě danou pozici vyzkoušelo a správný sed si upevnilo. Děti prozatím disponují jen krátkodobou pamětí, a proto budete muset toto opakovaně ukazovat a napravovat. Přesto si to vše ukládají do trvalého podvědomí, až dozraje dlouhodobá paměť, budou si to pamatovat navždy.

Pár tipů, jak dětem pomoci 🙂

U batolat, které lezou je dobré trénovat šikmý sed, kdy z pozice na 4 tlakem na jednu stranu pánve dopomáháte k dosednutí poloviny zadečku na zem. Další možností je pomoci dát nožky špičkami k sobě a dosednout na paty. Vždy je důležitá dopomoc a slovní doprovod. Neméně důležité je však i kvalitní lezení, přelézání překážek, stoupání, obcházení nábytku, trénování a posilování svalů bříška. I s takto malými dětmi lze cvičit na overballu a velkém míči.

Starší děti mohou mít kromě slabého bříška i zkrácené svaly. Proto je dobré zařadit i protahovací cviky. Je důležité nechat dítěti dostatek prostoru pro spontánní pohyb, běhání, lezení a přelézání překážkových drah. U těchto dětí využijete kromě overballu a velkého míče i balanční pomůcky nebo ortopedické podlahy.

Je důležité si uvědomit, že jakýkoliv problém na pohybovém aparátu je nutné řešit komplexně. Již malá odchylka v psychomotorickém vývoji může způsobit špatné natrénování pohybového stereotypu. Následné těžší dovednosti se pak dítě již nemůže naučit provádět správně a hledá si náhradní způsoby. Oslabení trupového svalstva a břicha má vliv např. na celkové držení těla a nastavení osy dolních končetin.

Sledujte náš facebook, instagram nebo nám napište: poradna@fyzionozka.cz.

Tým Spokonožky

(zdroj foto: fotoarchiv autorky)