Jak bychom se měli hýbat

Pohyb by měl být součástí života každého z nás. Je tomu tak i u Vás? Cvičíte? A děláte to správně? Nebo Vás neustále bolí záda a chtěli byste s tím něco udělat? Pak se zkusme inspirovat u malých dětí. A zaměřit se tak na kvalitu pohybu nad jeho kvantitou.

Každý z nás přichází na svět s daným pohybovým programem, který postupným dozráváním nervového systému umožňuje tělu objevovat a učit se nové pohybové dovednosti. Ve svém vývoji tak každý, jako malé miminko, prochází fázemi ležení na zádech, trénování otoček a překulení na bříško a zase zpět, pivotování, naklekávání, lezení, stoupání si a obcházení, sezení, stoj v prostoru až po chůzi.

Pokud má dítě při svém vývoji vhodné prostředí, v kterém se pohybuje, díky výše zmíněnému zakódovanému pohybovému programu, provádí všechny pohyby správně, se zapojením správných svalů, ekonomicky a neúnavně celý den. Právě u dětí a jednotlivých fází psychomotorického vývoje bychom se měli inspirovat, abychom cviky prováděli správně. 

Abychom měli aktivní a funkční střed těla, na který pak může navazovat správná funkce všech ostatních částí těla. Neměli bychom zapomínat, že vyrýsované břicho a velké svaly, které na nás útočí ze všech sociálních sítí, neznačí vždy funkční tělo.

V dnešní době se často vytrácí správné provádění pohybů, ať již při běžných denních činnostech, při náročnějších úkonech při práci nebo i při cvičení. Při cvičení se často vytrácí kvalita provedení pohybu, která je nahrazována jeho kvantitou. Pokud se zkusíme zamyslet, kolikrát za den se ohneme pro určitý předmět, kolikrát pracujeme v předklonu, kdy ráno vstanete tak, abyste se přetočili na bok, místo posazení se z lehu? Přistihli jste se ve zmíněných pozicích? Při všech těchto polohách dochází k přetěžování páteře a nosných kloubů. Každý pohyb jde však provést zdravěji a ekonomicky. A pojďme se podívat, jak na to.

Jak to dělají malé děti? 

Pokud malému dítěti spadne předmět z ruky nebo se chce pro něco ohnout, nikdy neudělá předklon, ale jde přes zatížení dolních končetin do podřepu s aktivním středem těla, napřímenou páteří, zatíženými chodidly. Děti si ani nehrají v předklonu, pokud už nějaký předmět seberou, dokáží se udržet v dřepu a v této pozici pracovat, případně si zaujatě prohlíží předmět ve stoji, přejdou do sedu, který ale aktivně mění. Pokud se dostanou na zem a potřebují vstát, nikdy se nepřitahují do přímého sedu, ale ideálně se přes otočku na bok, dostávají do sedu a stoje. Děti jsou ideálně naprogramované a z poloh vývojové kineziologie pak vychází i fyzioterapeutická cvičení. Měli bychom tedy myslet na to, že při každém pohybu by měl být aktivní střed těla, napřímená páteř, měli bychom se k danému úkolu nebo cvičení umět správně postavit.

Cvičení ve vývojových polohách se nemusíte bát, ani pokud jste vyznavači a milovníky posiloven a silového cvičení. Všechna tato správně zvládnutá cvičení lze samozřejmě ztížit i pomocí činek, kladky, odporových gum a dalších.

Pojďme se hýbat a provádět pohyby správně. Pokud však je vaši zálibou sport, při kterém dochází k jednostrannému přetěžování pohybového aparátu, snažte se najít čas i na regeneraci, protažení a kompenzaci se zařazením výše doporučených cvičení.

Tým Spokonožky

(zdroj foto: fotoarchiv autorky)